O zámku

Rozlehlý zámecký areál zahrnující obytné a reprezentační prostory i hospodářské budovy tvoří, včetně zahrad a parků, významný krajinotvorný soubor. Vznikl na místě původní gotické tvrze ze sklonku 15. století. Přibližně na tomtéž obdélném půdorysu proběhla kolem poloviny 16. století přestavba tvrze na renesanční zámek, dodnes v jádru dochovaný a tvořící východní část komplexu.

Největší stavební rozmach spadá do poslední čtvrtiny 16. století. Tehdy se zámek velmi podstatně rozrostl prakticky do dnešní podoby. Na tzv. "starý zámek" navázala výstavba souběžných křídel, jižního a severního, která jsou uprostřed propojena příčným západním křídlem s arkádami a dále pokračují nižšími hospodářskými budovami. Pod nimi se nachází zelinářská zahrada obehnaná ohradní zdí s 2 nárožními věžičkami a altánem. K jihu byl zámek rozšířen o rozlehlé nádvoří s přízemními arkádovými ochozy a čtyřpatrovou hranolovou věží, jejíž brána tvořila hlavní vstup. S arkádovým nádvořím sousedí původně okrasná zahrada s ohradní zdí a válcovou nárožní věžkou. Vrcholné a pozdní fázi renesanční výstavby je také přičítán vznik rozlehlého hospodářského dvora a správní budovy v jižním předzámčí. Období baroka nepoznamenalo nijak výrazně architektonickou koncepci, významně však obohatilo interiéry o cennou štukovou a malířskou výzdobu. Jihovýchodně od zámku byl založen francouzský park (asi ve 20. letech 19. století přebudován v přírodně krajinářském duchu), na nějž v jeho severním cípu navazuje anglický park. Z různých stavbiček, které dotvářely romantickou atmosféru parku, se dochoval pouze obelisk a umělá hradní zřícenina.

Díky různým stavebním a uměleckým epochám, které jsou do historie Uherčic vepsány dodnes ve větší míře či jen fragmentech, je zámek někdy označován jako "učebnice slohů".

Vlivem žalostných poválečných osudů spočívajících v nevhodném využívání a bezohledném přístupu státu k této významné kulturní památce (státní statek, vojsko) se zámek v 80. letech 20. století ocitl na pokraji hrozícího zániku. Přechodem pod správu Památkového ústavu v Brně roku 1995 byl rehabilitován. V r. 1996 byla zahájena komplexní památková obnova a téhož roku v létě byla část interiérů poprvé zpřístupněna veřejnosti. Návštěvníci tak mají od té doby možnost, u nás zatím poměrně ojedinělou, zhodnotit míru devastace a současně nahlížet do procesu památkové obnovy historického objektu.