Obsah
1. Krajířové z Krajku - Kreiger von Kreig - původem z Kraňska, kde stály jejich rodové hrady starý a nový Krajk (Kreig, uváděno též Kraig, Krayk). Jejich předkové se tam usídlili v polovině 12. století. Ve 14. století obdrželi Grafenstein a jiné statky v Korutanech. Roku 1370 se zakoupili na Landštejně, odkud pak hojně rozšířili své statky na našem území. Už ve 14. století zaujali významné místo mezi předními šlechtickými rody a v 15. století jejich moc ještě vzrostla. Členové rozvětveného rodu Krajířů vlastnili mimo jiné například Lomnici, Landštejn, Bystřici, Bílkov a Dačice, Cornštejn, Vranov, Hrádek, Rohozec, Žebrák a Točník, Brandýs, Boleslav, Michalovice.
Kraňsko: historická oblast Slovinska, od 14. století součást habsburských dědičných zemí, žili tam Němci, Italové a Slovinci.
Korutany: spolková země na jihu Rakouska (Körnten) při hranicích s Itálií a Slovinskem, hlavní město Klagenfurt. Osídleny v 6. století Slovany, od 8. století součást francké říše, roku 976 vytvořeno vévodství římskoněmecké říše. Roku 1269 v rukou Přemysla Otakara II. Roku 1276 získal Rudolf I. Habsburský. Roku 1920 okrajové části připojeny k Itálii a Jugoslávii.
2. Štrejnové ze Švarcenavy (Streun von Schwarzenau) - starý dolnorakouský rod zmiňovaný již koncem 12. století. Roku 1562 obdržel Volf Strein ze Švarcenavy pro sebe a syny domovské právo na Moravě. Kromě Uherčic vlastnili také například panství Bítov a Vranov, dále jim po jistý čas patřil Nový Hrádek, Dešná a Županovice, Nové Syrovice, Častohostice. V době pobělohorské byly Streinům jako příslušníkům nekatolické šlechty některé majetky zkonfiskovány. Avšak kupní smlouva, uzavřená v Brně 24.11.1628, dokládá, že Hanuš Jiří Strein prodal Jakubu Berchtoldovi Nové Uherčice a Vratěnín se vším příslušenstvím za 55 000 zlatých. Zřejmě tak učinil na základě toho, že nekatolíci neměli být nadále v zemi trpěni. Císař Ferdinand II. sice Hanuši Jiřímu nabídl, že si za jistých podmínek moravské panství může ponechat, ten však nabízené možnosti nevyužil.
3. Berchtoldové z Uherčic - pocházejí od Jakuba Berchtolda z Tridentu (1585 - 1641), který byl roku 1626 povýšen do rytířského stavu a roku 1633 do stavu svobodných pánů. Byl doktorem práv, dvorním a vládním radou a ředitelem dvorní komory. Vlastnil panství Uherčice s Vratěnínem a Policí s lenními statky Dešnou a Županovicemi, panství Radim a Pottendorf. Jeho synové František Benedikt, Matyáš Arnošt a Jakub Filip byli r. 1673 císařem Leopoldem I. povýšeni do stavu říšských hrabat s přídomkem "z Uherčic, Vratěnína a Police". Z nich Matyáš Arnošt se stal zakladatelem linie česko-moravské a Jakub Filip maďarské. Jeden z přímých potomků Matyáše Arnošta, pravnuk Prosper Antonín, sňatkem s Marií Terezií Petřvaldskou získal pro Berchtoldy panství Buchlov, které pak Berchtoldové vlastnili až do r. 1945.
Uherčice a Vratěnín zdědil po otci František Benedikt. Některé prameny jej uvádějí mimo jiné jako zakladatele kaple u Vratěnína, kaple v uherčickém zámku (snad 1668) a kláštera bosých augustiniánů ve Vratěníně v roce 1686. František Benedikt umírá v r. 1690 a o dva roky později jeho 5 dcer - dědiček panství prodá.
4. Heisslerové z Heitersheimu - Donát Heissler z Heitersheimu - rytmistr nízkého původu, roku 1678 povýšen do rytířského stavu. Dlouholetý účastník válečných tažení proti Turkům, za zásluhy o dobytí Velkého Varadina získal r. 1692 hraběcí titul. Již jako svobodný pán, císařský generál, c.k. polní maršál a generální válečný komisař kupuje r. 1692 Písečné a Uherčice. Zemřel r. 1696 v Szegedinu na následky válečného zranění.
Jeho syn František Josef byl tajným radou, roku 1732 královským přísedícím zemského práva, roku 1740 zemským hejtmanem na Moravě. Roku 1731, po smrti svého bratra, prodává zděděné Uherčice a Písečné panu Hartigovi. Jako poslední svého rodu umírá v roce 1753.
5. Antonín Izaiáš svobodný pán von Hartig (1681 - 1754). Roku 1709 císařským radou ve Vídni, pak c.k. tajným radou a místopresidentem říšské dvorní rady. Získal panství v Dolním Rakousku a na Moravě.
Syn Antonín Kazimír (1712 - 1778), c.k. tajný rada a první rada nejvyššího soudu. Po něm získal Uherčice roku 1764 z titulu příbuzenství Jan Jindřich von Nimptsch.
V 18. století rodu Hartigů náležely na Moravě: Písečné, Nové Sady, Slavětín, Krokwitz, Uherčice, Vratěnín, Frejštejn, Korolupy, Mešovice, Tiefenbach, Stálky.
6. Rod Collalto et San Salvatore - náležel k nejstarobylejším a nejmocnějším šlechtickým rodům v severní Itálii a od jeho dávných příslušníků se snažili odvodit své předky i pruští Hohenzollernové. Collaltové vztahovali svůj původ až k langobardským králům v 7. století. Své jméno odvozovali od hradu Collalto ležícího v údolí Piavy naproti Taurskému pohoří a hradu San Salvatore v blízkosti Benátek u Trevisa.
Zakladatelem moravské větve rodu se stal Rambaldo XIII. (21.9.1579 - 19.11.1630) - jiná transkripce též Rombaldo, Rombald, Rambald. Jako nekompromisní odpůrce Benátské republiky, která vyvíjela stále silnější útlak vůči collaltovským privilegiím a majetkům, velmi mladý Rombald uprchl (nebo byl vyhoštěn) z domova. Sotva šestnáctiletý se rozhodl hledat štěstí ve službách císaře a habsburskému trůnu pak zůstal věrný do své smrti r. 1630. O jeho vyjímečných válečnických schopnostech svědčí fakt, že z prostého vojína se již r. 1605 stal císařským vojenským poradcem v Uhrách. Jeho kariéra po Bílé hoře byla závratná, v několika málo letech se vypracoval až k nejvyššímu vojenskému úřadu v habsburských zemích, když byl jmenován presidentem dvorské válečné rady (v moderní terminologii by tato funkce měla význam "ministra války"). Byl funkčně vyšším, byť dnes u nás mnohem méně známým současníkem Albrechta z Vladštejna.
V roce 1623 velmi výhodně získal Brtnici u Jihlavy jako konfiskát po Zdeňkovi Brtnickém z Valdštejna (luterán, v době stavovského povstání člen direktorské vlády na Moravě, jeden z nejvzdělanějších mužů své doby, zemřel jako vězeň na Špilberku). Krátce nato připojil Rombald ke svému majetku další dva konfiskáty, panství Černá a Německý Rudolec (nyní jen Rudolec).
Rodový majetek na Moravě významně rozšířil Tomáš Vinciguerra, a to v roce 1751 koupí alodních statků Okříšky a Pokojovice, zejména však dvou panství - Uherčic a Písečného se Slavětínem - v roce 1768.
K těmto pozemkovým celkům se družila i jiná panství, která byla majetkem Collaltů jen v jistém, mnohdy krátkém časovém údobí. Například panství Veveří a statek Říčany u Tišnova, statek Luka u Jihlavy, Žádovice u Kyjova, Nový Ořechov u Velkého Meziříčí a jiné. Četná panství zakoupili Collaltové také v Rakousku.
Významnou příslušnicí rodu byla Juliana Collalto (1186 - 1.9.1262), jíž snad, dle některých pramenů, byla svého času zasvěcena kaple uherčického zámku. Jako desetiletá vstoupila do kláštera sv. Markéty v Sallarole. Spolu s blahoslavenou Beatricí d´Este založila r. 1222 klášter v Gemole a roku 1226 se stala zakladatelkou panenského benediktinského kláštera v Benátkách, kde působila jako abatyše. Za blahoslavenou byla prohlášena asi roku 1841, v období pontifikátu papeže Řehoře XVI. (pontifikát 1831 - 1846). Svátek má 1. září a uctívána je především v Benátkách.
